čtvrtek 10. srpna 2017

Pohádka o skvělé stavební firmě....

 

Bylo nebylo, původně jsem chtěla vyprávět příběh ze stavby průběžně, den po dni...

...jenže...

já všechno, co pochválím, zakřiknu.

Dostala jsem strach.

Ale vše dobře dopadlo a můžu se dát do povídání.

 

Mí předci v roce 1960 vyhnali klasickou zemědělskou usedlost "vo štok"

a vevnitř to zůstalo ve fázi hrubé stavby.

Když jsme projektantovi na otázku, co s tím zamýšlíme, odpověděli,

že zbourat, prohlásil: "To jsem si oddychl." 



 Jaro 2016





 Důl Lazy :-)



Brrrm brrrrm....



Takhle klasická přístavba sloužila původně jako vchod s verandou,

my ji zateplili, dveře vybourali jinde, a z malé místnosti byl několik let pokoj pro hosty nebo dětský pokojíček.

Teď slouží jako samostatný vchod a schodiště do 1.patra dcery.

 


Jediná manželova podmínka na stavební firmu byla, že budou ochotní stavbu zbourat a postavit nové stěny pod starou střechou, protože jsme v přízemí už bydleli. 

Firma Lesák z Otic u Opavy byla vstřícná.




Takže jsme měli chvilkama i tyto nádherné průhledy.




 Průběžně jsme stanovali pod modrými plachtami, když už byly samá díra, přišly na řadu zelené,

ale toto byly nejpernější chvíle na nervy.

Nicméně počasí se smilovalo a neposlalo ani letní přeháňku.

Doteď děkuji :-).



 Kdybych byla prozíravější, mohla jsem si domluvit s filmaři pronájem exteriéru.

Než tesaři nahodili první trámy, klidně se u nás mohl točit film ze 2. světové :-).





 Dřevo ze střechy budeme v kamnech pálit ještě hodně let.

Na druhou stranu je zapalujeme jen pro romantiku, 

takže ta nám nebude chybět dlouho :-).





 Tesaři z firmy Kolovrat tančí.




A tady se vikýře už rýsují,

i když zatím vypadají jako muslimky pod hábitem.




Celou stavbu řídil a organizoval pan Štencl z fa Lesák.

Čestně prohlašuji, že ač je to vzhledem pořádný chlap,

podezřívám ho, že je žena.

Na vše myslel...dopředu... nevšimla jsem si žádných prostojů,

s chlapy vždy konzultoval následující kroky stavby.

Byl tady každý den na obhlídce, často i dvakrát.

Mně, blondýně, dokázal vysvětlit i nevysvětlitelné a netvářil se shovívavě :-).

Když jsem za ním přišla, že mě něco napadlo (!!!), 

to mají chlapi na stavbách s plány v ruce obzvlášť rádi :-), 

vyslechl a ukázal, že je to blbost,

nebo taky ne.







 Pokrývači z firmy Lichovník z Březové tančí s parozábranou, latěmi, klempířinou a taškami z Tondachu.







Instalatér Ondra Škapa jeho tanec....Hovní centrum :-))).




Práce sádrokartonářů.



 Tady tančí a staví komín skvělý soused Standa Cihlář.



I náš mladý přiložil bílé rukavičky k dílu.



Veškerou elektro práci u nás spáchal náš dvorní elektrikář

Pavel Trojka

...alias revizní technik z Mercedesu :-).




Z interiéru jen pár fotek,

ctím soukromí dcery.

 


 Veselá koupelna :-).




A tohle jsou (i s mou maličkostí)

 kmenoví hráči této stavby,

zedníci z firmy Lesák.

Ano, není jim dvacet...ani třicet...

ale práci odváděli precizní, chvílemi až archeologickou.

Každý den, od pondělka do pátku, vrzla ráno v šest branka

a hoši začali pracovat s krátkou přestávkou do půl třetí.

Nějak jsem nemohla zahnat myšlenku,

kdo bude makat na stavbách,

až tito fachmani odejdou do důchodu.




 

Pořádek udržovali chlapci na stavbě vzorný.

  A splnili mi, co mi na očích viděli, třeba dvanáctku.

Né, pivo né.... :-) :-)

Domovní číslo.







A takhle jsme už zimovali. 



Pohádky je konec a jestli nezemřeli,

tak tam dodnes žijí.



P.S. Samozřejmě se vyskytly zádrhele, třeba když se týden pod vetchou plachtou čekalo na tesaře.

Nebo když vysvitlo sluníčko a zjistilo se, že máme na střeše dvě různé šarže tašek.

Jednu černou a druhou do šeda.

Měli jsme střechu jako v Minecraftu, kostičkovanou.

Ale Tondach a pokrývači vše vyřešili k naší spokojenosti. 

Sice až na jaře, ale přece :-). 

Pohádku o letošním létu, terase a kytičkách někdy příště....

 

Slávka



čtvrtek 2. června 2016

Malta a Zlaté písky

a....říká se, že není důležitý cíl, ale cesta.
V našem případě byla cesta za splněním snu o snížení patra a nové střeše na chalupě opravdu dlouhá.
Pomalu 30let.
Ale vše je asi jak má být.
Vrátila jsem se z města k rodné hroudě s celou rodinou,
 zrekonstruovali jsme přízemí v roce 2010,
a teď, když je dcera dospělá, po škole a ve víru zodpovědného života,
rozhodla se bydlet s rodiči.
Tudíž došlo na vysněnou rekonstrukci podkroví.
Totální.
Program letošní léta je jasný...




 
....zbourat, podlahový věnec, vyzdít, další věnec,
nový krov, tašky.....

Doufám, že zvládnu skloubit obchod, eshop, prázdniny našeho Páji, stavbu a můj zdravotní stav :-).
I letošní vydatné bouřky pod plachtou.

Když prší, připadáme si jako na táboře pod stanem - stejný zvuk :-).
Když je průtrž mračen a hromy blesky bijí,
mám kolem žaludku pocit jako před maturitou.
Nepříjemný.
Držte nám palce :-).

                                                                             Slávka z Vláčku

neděle 8. května 2016

Maminka a baminka....

Dnešní sváteční den mě vyburcoval k příspěvku na blog, který, přiznávám, zanedbávám.
Docela mě pohltila práce, a kdo mě zná z obchodu, ví, že se snažím mít široký záběr zboží, a pak nic dalšího nestíhám.
K tomu všemu se blíží plánovaná rekonstrukce podkroví našeho starého domu. 
Máme za sebou maraton vyřizování - projekt, stavební povolení, financování...
V sobotu celý den na půdě, která se bude bourat a třídění harampádí na  
a) už to tu leží 6-30 let a nechybělo nám to  
b) je to památka po předcích 
c) stačí mi 100 zavařovaček a těch zbývajících 326 můžu klidně vyhodit :-).


 Ale dnešní neděli jsem si užila nicneděláním.
Ráno jsem dostala kytičky od dcery i manžela,
 od Páji snídani do postele a vlastnoručně vytvořená přáníčka,
...prostě nádherně dojemné.
Naštěstí si Pavlík nedělá těžkou hlavu z chování  (nezájmu) vlastní matky i v tento svátek,
kdy ve škole píše slohovku pro maminku,
...a když se mu to hodí, jsem baminka.

Pak půl rodiny odjelo s přáteli na kole za krásami okolní přírody u Moravice...
a já měla spíš svátek práce :-).

Ten mi skončí pro mnoho dalších dnů, ve středu podepisujeme smlouvu se stavební firmou
a příští týden by se mělo začít.

Začne nám seriál Bydlení není hra :-).

Mějte se krásně.

                                                           Slávka z Vláčku



pátek 26. února 2016

Nic se nedá zatajit...

Jsou v životě ženy události, které se snaží zatajit.
Své kulatiny jsem chtěla přejít...jako, že nic.

Co já se už nachystala oslav...dětem, manželovi.
A co je pro ženskou ke slavení, když druhá půlka století klepe na dveře? 

Nic.

Snad jen to, že se dožila a zdraví jakžtakž slouží...

Jenže to se mi nepodařilo.

Celý den jsem byla normálně žena za pultem ve Vláčku.

Trošku mě vykolejili mí přátelé z Číny, kteří donesli do obchodu dárečky.
Jsou moc hodní, milí a pokorní.
Vždycky se stydím, když za mnou přijdou a okamžitě odcházejí, když přijde zákazník.
Aby si náhodou nemyslel, že nakupuji zboží od Číňanů.
A to obchodují hlavně se zbožím od českých výrobců - punčocháčemi, čepicemi...i licenčním zbožím.
Jejich syn studuje na Karlově univerzitě chemii.




Pak jsem si chvilku připadala jako sélebrita  :-).
Přišla paní...kurýr...a donesla opravdu velkou kytku a vééélkou láhev.
Od manželovy sestry s manželem.
Petře a Danuško...moc děkuji. 



Večer jsem jako obvykle zamkla Vláček a spěchala domů.
Přivítalo mě přítmí, teplo domova a ticho. 


 ....ááá, balónky jsem zahlédla i v přítmí.
Asi přece jen bude malinká oslavička v rodinném kruhu.
A za rohem na mě vybafli!
Happy birthday to youuuu...


 Manžel, Pája, dcera (není na fotkách - fotí), kamarádky...





Holky z našeho spolku Kravěn :-),
které všechno spískaly.




Dostala jsem Fernetovník s padesáti plody.
Na blbosti, to je užije :-).






 ...i s návodem, jak se o něj starat :-).




Od rodiny krásná kytice, náušnice z bílého zlata...



 Od Pavlíka vlastnoručně vyrobené přání...




                                 Od sousedů také vynikající meruňkový dort...





Dnes už je dort skoro snědený,
ale výzdoba zůstala...






                Rodinko a přátelé,
          moc za všechno děkuji.
                   Slibuji, že vás budu otravovat dalších 50 let! :-)